Svoboda kontra osud, o čakrách a pocitech
Neustále přemýšlím nad tématem svobodné lidské vůle kontra osudu – předurčenosti.
Kdysi na jednom psychologickém kurzu nám psycholožka řekla, že se nějak přišlo na to, že ze 70% je náš život nějakým způsobem určený a zbývajících 30% je nám ponecháno na svobodné volbě.
Ještě jinde jsem slyšela přirovnání, že náš život je jako loď, která pluje po řece.My můžeme ovlivnit na jakých místech se po cestě zastavíme, jestli vystoupíme, koho a co vezmeme na loď, co na lodi budeme dělat, ale plout po proudu musíme dál.
Vždy si přeji, aby mi vyšly moje plány, pokud jsou pro mě vhodné a přínosné- ale kdo ví co je pro mě nejlepší?
„ Člověk míní, Pán Bůh mění“, říkávala moje babička, tak to asi je.
Rozhodování je hodně i o pocitech a „zdánlivých náhodách“ kterým musíme důvěřovat, je to jediný způsob verifikace, protože rozum dokáže ověřovat většinou věci našeho fyzického světa, což je jen nepatrný zlomek naší existence.
Já dám například vždy na první dojem, protože mám ověřené, že je vždy správný.
Dále vnímám svoje pocity v čakrách, ty mě dokážou informovat naprosto přesně. Ve fyzickém světě jsou pro mě nejdůležitější pocity v čakrách solar plexu, srdeční a krční čakře.
Solar plexus odpovídá 3.čakře- pokud tam cítím stažení, sevření, jedná se o strach, obavu a toto varování musím brát vážně.
Srdeční oblast odpovídá 4.čakře – pokud mi srdce buší je to stres, pokud mi „poskakuje nahoru a dolů“ je to pozitivní a já vím, že se v té chvíli rozhoduji nebo dělám něco s čím souzním, co je na mojí vlně, vibraci.
Oblast hrdla odpovídá 5.čakře – pokud cítím náhlé sevření budou problémy v komunikaci, nepochopení a hádky.
A tak poslouchám pocity v čakrách. Někdy vidím člověka a napadne mě s tím budou problémy a cítím např. napětí v solar plexu a hrdle..a je to pravda.
Naopak když slyším určitou hudbu, vidím nějakou fotku, slyším něčí hlas a určitá slova, srdce mi „poskočí radostí“ je to pro mě Pravda, to s čím souzním a vnitřně rezonuji.
V kombinaci se sny, což je další můj způsob verifikace a o snech toho píši hodně, jsem si vybrala svou duchovní cestu a myslím, že je pro mě ta nejlepší.
Jsou místa, kde se necítím dobře, sevře se mi žaludek, nebo rozbolí hlava, nebo na mě padne beznadějný smutek..někdy mi i vstávají skoro vlasy hrůzou. Nebo se propadnu na chvilku do jiné doby, prochází skrze mne postavy a koně,nebo vidím, jak na mě v rohu civí černooké dítě.
Jsou místa, kde se cítím krásně a povzneseně. Nejkrásnější energetická místa jsou kostelíčky na kopci, místa kde jsou staré stromy, hlavně lípy, duby a bez. Také místa kolem studánek a řek jsou příjemná.
Krásně se cítím v Žatci a okolí, tam mi srdce „skáče nahoru a dolů“, netuším proč.To samé cítím v Jindřichově Hradci, v Polné u Jihlavy a Znojmu.
Naopak v okolí Slaného jsem naprosto fyzicky vyčerpaná.
Krásně snad úplně nejkrásněji jsem se cítila v Bosně, Albánii a Španělsku.
Negativně na nás působí také všelijaké nečistoty ve vzduchu, elektromagnetický smog a negativní myšlenky a činy druhých lidí.
Co nás může ochránit a pomoci? Pobyt v klidné a čisté přírodě, tam kde jsme rádi, hluboké dýchání, pobyt na slunci, koupání v čisté vodě v přírodě a nepochybně na duchovní úrovni láskyplné myšlenky.