Naše cestování po Balkánu
Dovolená 2010 - deník z cesty
Albánie- země mercedesů,odpadků, bunkrů a srdečných lidí
Motto: „Nejlepší věci jsou zadarmo“
pokud se chcete podívat na fotky, najdete je na http://amal2211.rajce.idnes.cz/Cesta_po_Balkanu_2010/
Pátek 9.7.2010
Vyjíždíme v 23 hodin v kvalitním obsazení: já a Vilda. Doma necháváme nazlobeného Kytlíka, upištěnou Adélku, Chloupka/Lojzu/ a Pidíka./koťátka/
Bloudíme..ale ne dlouho.Cesta probíhá dobře, až do rána. V Rakousku vidíme svítání.Srpeček měsíce zapadá, jsou 4 hodiny ráno.Tma ustupuje, obloha růžoví a vychází slunce.V 5 hodin stavíme na odpočívadle, spíme 2 hodiny. Projíždíme prvními tunely.
Sobota 10.7.2010
Cesta přes Chorvatsko se mi nelíbí.Dálnice je ucpaná, tvoří se kolony, je mi horko a cítím se nepohodlně. Jsem ospalá a nenaučila jsem se číst v mapě.
Bloudíme a projíždíme tak středem Chorvatska.Vesničky jsou si všechny podobné, přestáváme to rozlišovat..většinou jsou všude nové domy, občas ale vidíme domy černé od ohně a s důlky po střelbě-připomínku té hrozné války.
Bosna
Krupa na Vrbasu – mytí, večeře,krásná řeka Vrbas, peřeje, klášter, komáři štípají, krajina kolem peřejí je podivuhodná, svačina u peřejí, místní si vzal kousek našeho sýra..jak bezprostřední jednání, to by se u nás nikdy nestalo.Ovšem sýr byl z Tesca, tak jsme se trochu styděli.
Večeře na krásném místě za vesničkou, bylo tam fotbalové hřiště- umělá tráva, občas se objevil nějaký běžěc..seděli jsme u našeho cestovního stolku, na hory a krajinu kolem byl nezapomenutelný pohled.
Pak jsme šli do hospůdky u silnice a pili s místními světloučké a tolik osvěžující pivo Nektar, po celodenním pařáku v autě.Ještě jsem si dala bosenskou kávu, silnou, v malinkém hrníčku.
Místní lidé jsou příjemní a usměvaví. Najeto celkem 900km
Neděle 11.7.2010
Krásné ráno a snídaně, po snídani úklid věcí a vyrážíme kaňonem Ugar, kde se vine říčka Manjača, stále dál…
Projíždíme kaňonem a míjíme zříceninu Bočac, jezero stejného názvu, elektrárnu na Vrbasu,neuvěřitelné scenérie, vysoké vápencové hory, do toho probleskuje modré nebe, zeleň a v hlubokém kaňonu se divoce pění modrozelená říčka Ugar.
Naší další zastávkou je městečko Jajce,topící se v zeleni, jímž protéká modrá řeka.
Centru městečka vévodí krásná mešita, kterou chci také hned vyfotit.Procházíme městečkem,nejprve se dostáváme do parku, fotíme, nasáváme krásnou atmosféru, obdivujeme vodopád a průzračně modrou vodu říčky..kupujeme si zmrzlinu/lepší jsem snad neměla/v přepočtu stála 26 kč-ovšem dva kopečky, spíš kopce/, nemají tam samozřejmě koruny, ale marky. Pak vystupujeme na kopec, kde je starý hrad Tvrdjava.
1Euro jsou 2 KM/marky/, vstup na hrad nás oba přišel na 13 kč.Je hrozné horko.Nic jiného jsem však nemohla čekat- v létě na Balkáně.
Cestou bereme stopaře z Polska, mladý pár s báglama..jdou někam do hor.Vysazujeme je v Turbe.
Travnik bylo pro mě nezapomenutelné místo.Je to město, trochu ošuntělé, se starými domy, starou mešitou, muslimským hřbitovem,jehož bílé hroby svítily uprostřed zástavby. Viděli jsme i obrovské díry po střelách ve zdech domů, byly brutální.
Došli jsme na náměstí a u další staré mešity jsme si dali bosenskou kávu,pak jsem se pohoupala na houpačce, zmítala mnou bezstarostnost a bezbřehá radost. Koupila jsem si tam krásnou tuniku.
Další nezapomenutelné místo v Travniku, byla restaurace na vodě.Sedělo se venku a kolem tekla bystřina s průzračnou vodou. Měli tam i jezírka a v nich zlaté a oranžové pstruhy.
Stavěli nás policajti a upozornili Vildu, aby se oblékl.
Stavěli jsme u krásné říčky Bosny, kde jsem se umyla mýdlem, vyprala pár věcí a udělala „zápis“. Udělali jsme si kávičku.Velmi osvěžující zastávka.Poznámka:bylo to za vesnicí Vítěz.
Nevíme, jakou jet rychlostí, ve vesnici mají 40 km/hod.ale vesnice navazuje jedna na druhou, za námi se tvoří kolony.
Co zvláštního jsme zažili:
Viděli jsme v Chorvatsku jet spojené vlaky dohromady..osobní a nákladní, vagóny tvořily pěkně dlouhý vlak
Maso se rožní v hospůdkách pomocí vodních kol, které jsou na mnoha bystřinách
V kavárnách posedávají jenom muži
Lidé se scházejí u řek, rožní a povídají si,moc se nekoupou, spíš si dělají pohodu
Ilidža – lázně u Sarajeva
Na tomto překrásném místě jsme strávili romantický večer, klidnou noc a veselé ráno.
Nejprve jsme šli/já v žabkách/ nekonečně dlouhou alejí do kouzelného parku, protkaného jezírky,potůčky a říčkami.Byl už večer, fotit se moc nedalo.Protože fiakr byl drahý, stejnou cestou jsme šli i zpět. Byly zde hospůdky, lidé seděli venku u dřevěných stolů,kde uprostřed každého stolu svítila svíčka,zastavili jsme se na pivu v jedné z nich.Nekouřilo se, hudba hrála potichu/nebo vůbec?/, lidé si potichu povídali, žádný křik, ani opilci,pocítila jsem silnou touhu tady zůstat navždy.Byl to tak rozdílný svět! Měli jsme pocit, jakoby si zdejší lidé vážili té doby klidu a míru a vychutnávali si život.
I já jsem pocítila ten zvláštní rozechvělý pocit v srdci, který byl pohřbený pod nánosy času.Na ten večer nikdy nezapomenu.
Pondělí 12.7.2010
„Složit úspěšně zkoušku znamená, podstoupit ji“
nevím, kdo napsal tento citát, ale platí pro tento den i mnohé další…
V noci jsem předpokládala, že se opilci budou vracet z hospůdek a krátit si cestu přes parkoviště, kde jsme spali, ale kupodivu,noc byla klidná.
Snídaně proběhla v dobré náladě a smíchu, což se v Sarajevu mělo změnit.
Sarajevo je veliké město, pro nás už navždy bude spíš Nasrajevo.
Moje romantické představy a očekávání se rozplynuly hned v zmatené dopravě na kraji města.Jak provoz houstl,houstla i naše nálada.
Když jsme konečně zaparkovali a šli se projít v centru města,Vildu popudila atmosféra nekonečných obchůdků a motajících se lidí. Mě popudila nálada Vildy a pocítila jsem,co je to frustrace.Ostatně, byli jsme spolu už tři dny a trudomyslnost se dostavila s železnou logikou.
V chmurách jsme odjeli a pohled na Sarajevo nám uzavřely skály.
Jeli jsme opět kańony,překonávali jsme serpentýny, mnohé tunely i krkolomné mosty.Obdivovali jsme scenérie,nádherné skály,říčky…
Přivítala nás Černá Hora a úchvatná/a hrozná/ cesta na Pivsko jezero.Zde jsme si udělali kávu a svačinu a vykoupali se v modrých vodách jezera.Voda nebyla ledová, ale příjemně osvěžující.
Pak jsme šplhali na Žabljak,Vilda si cestu užíval,já doufala….
A autíčko se snažilo překonávat velký výškový rozdíl a serpentýny.
Tam nahoře bylo krásně.Pestrobarevné vońavé trávy a bylinky,pasoucí se ovečky, cinkání zvonečků, zurčící bystřiny,majestátné hory a nahoře už jen TICHO.
Žabljak nás zklamal svou moderností.Čekali jsme prostou, malou horskou vesničku a ono tam bylo moderní lyžařské středisko! Navíc začalo pršet, tak jsme se kromě natankování ani nezdrželi.
Projížděli jsme nádherným údolím říčky Tary a spali na malém odpočívadle v horách, měl tam památníček nějaký lyžař.
Úterý 13.7.2010
Probudili jsme se v 7 hodin a obklopovala nás mlha.Jak jsme snídali,tak mlžný opar se kolem nás pořád převaloval.Všude bylo takové ticho.
Projížděli jsme opět krásným údolím a pak kaňonem Morača.
Zastavili jsme se v klášteru Morača,kde na zahradě seděl krásný éterický pop s dlouhými vlasy.
Na hraniční přejezd s Albánií jsme přijeli kolem poledne.Bylo děsné horko/jako vždy/,byli jsme rozrušení naším očekáváním věcí příštích.
Můj první pocit v této zemi byl:chaos a svoboda.
Naše první zastávka byla v městečku za hranicemi, kde jsme měnili peníze,měli jsme dost „nestandartní“ pocity, ale rozhodně ne negativní.
Bylo nám horko, tak jsme se jeli osvěžit do takové pískovny na řece Drině.Voda byla studená,čistá a osvěžující.
Skadarské jezero byla naše další zastávka.
Než jsme našli krásné místo na odpočinek a koupání, museli jsme přejet dřevěný most,který se mi nezdál nijak stabilní,ale nic se nepřihodilo.Míjeli jsme romskou čtvrť, potkali oslíky a mnoho lidí na jedné motorce
Voda jezera byla modrá a teplá, ale na pláži občas sklo a odpadky.
Dali jsme si kávu ale naše vzájemná nálada a názory se stále nedokázaly složit jako puzzle,aby vytvořily jednotný obraz.Navíc nás otravovaly cikánské děti, tak jsme urychleně odjeli.
Shengin byl proto pro nás krásným dárečkem,poprvé jsme se koupali v moři,pláž byla z jemného písku.Nemohla jsem si vychutnat to první vykoupání!
Opravdu oceňuji to, že jsme byli stále obklopeni lidmi,co měli srdce na dlani.Takové jsme potkali hned, když jsme našli místo na spaní a zaparkovali auto u moře v borovém lesíku.Šli jsme se projít, ušli jsme jen pár metrů a odchytli nás nějací lidé, začali si s námi povídat,začali nás hostit..nakonec se sešla celá rodina, včetně babičky.Já jsem konverzovala s mladou dívkou anglicky a částečně jsme používali náš slovníček s česko-albánskou konverzací.Byla to zábava a docela jsme se pochopili.
Ta rodina měla malou restauraci u moře, kde jsme seděli.pohled na moře byl krásný.Dostali jsme pivo, ryby,šopský salát,meloun a kdoví co ještě.
Šli jsme spát po půlnoci.Rodina byla milá a srdečná.
Středa 14.7.2010
Hezké ráno, jasné nebe, koupání v moři,ke snídani moje musli a“kos“/jogurt/ a čaj..
Rozloučení s rodinkou, ještě nám udělali malou a silnou kávičku.
Cesta po pobřeží, tedy chtěli jsme tak jet, ale moc se nedařilo.
Postřehy z cesty:
pasoucí se krávy,vybírající odpadky z kontejnérů ve městech, volně pobíhající zvířátka všude
mezci s nákladem
lidé na korbě
přecpaná auta
odpadky všude, kolem silnic
auta v protisměru na „dálnici“ i ve městech
nestandartní „kruháče“
Albánci mají zvláštní uvažování a podle tohoto uvažování řeší i dopravní situaci,např. v křižovatkách
„Retardéry“/někdy provazy, nebo divné „boule“ přes cestu/ na nemožných a nepochopitelných místech
Nesmíme zastavovat, hned troubí, nesmíme jezdit opatrně, to je nervuje, nečekat a okamžitě předjíždět, neváhat- nikdy!
Blyštivé otáčivé koule na komínech domů
„skvělé“ značení cest a směrů
Slavné 20tky a 40cítky ve vsi i mimo..chaos ve městě, cinkání klíči před hotely,/Dures/, vznosné hotely a bordel, hustá cesta na pláž, asi 7 km
Nakonec jsme našli pěkné místo na spaní u moře na srázu, mezi skalami.
Foukal tam ale vítr tak, že nám shodil skleněný stlačovač na kávu a ten se zákonitě rozbil.
Byli jsme zklamaní z koupání v moři, voda byla úplně ledová.
Šli jsme na procházku podél pobřeží, abychom zjistili, že „tudy cesta nevede“ a vše končí nechutnou skládkou, tudíž nelze pokračovat vpřed!
Velké horko, všude bunkry…nebyl zde signál na mobil a zrovna Honza něco potřeboval.
Večer jsme zašli do hospůdky na pivo.Seděly tam dvě rodiny s dětmi.Všimla jsem si, že děti jsou hodné, nezlobí, jen si nás prohlížely hlubokými kukadly.Místní si k nám sedli a poručili nám rakiji, docela velké lampy,ale nic jsem necítila, na obloze svítil dorůstající srpek měsíce.
čtvrtek 15.7.2010
Po snídani odjíždíme směr Fier, dáváme si skvělý oběd v místní hospůdce, schované v hustém lesíku..hraje tu krásná orientální hudba, my se díváme na pláž a moře.Přichází číšník/Arménec- neuměl moc albánsky,ani anglicky/,prostírá nový papírový ubrus a upevňuje na stůl, aby ho neodnesl vítr.Pak přináší výtečnou rybu, veku, salát/obrovská „rajčata“,okurky,papriky, obrovské olivy..a nepopsatelně fantastický dresing-omáčku/..obvyklý ceremoniál Balkánu..nezapomenutelné.
Koupali jsme se a vegetili na písečné pláži, moře bylo mělké,byly i vlny..do moře vtékala nějaká říčka,vytvářela deltu a v ní byla teplá voda a kousky ropy..šli jsme se podívat po pláži do obou směrů,také na bunkry,napůl zatopené ve vodě.
Odpoledně jsme navštívili Apollonii, antický chrám a pravoslavný klášter,vše moc krásné, až na to vražedné vedro.
Spočinuli jsme i s autem pod hustou korunou olivovníku,vedle klášteru.Všimli jsme si želviček..živých..i přejetých..byly všude a dost dováděly/sexuální hrátky/.Hýkali oslíci.
Rozhodli jsme se, že tu přespíme, jen jsme popojeli kousek dozadu na takové krásné místo pod klášterem.Nebyli jsme tam sami, nýbrž ještě s nějakými Italy, měli dva karavany, pokračovali do Řecka a Turecka a dali nám kousek úchvatného sýra-Parmazánu.
Na noc jsem se těšila, ale opět moje romantické představy zkrachovaly.Bylo tak bezútěšné vedro,že jsem se celou noc potila i když jsme měli otevřené auto a záclony proti komárům.A právě asi někde byla skulinka,ráno jsem se probudila totálně poštípaná.V následujících dnech až do konce dovolené se mi ty štípance po celém těle zanítily, ztvrdly na hnisající boláky,ze kterých stále vytékal hnis a bodaly a svědily.
Pátek 15.7.2010
Divím se, že nebylo pátek 13.ale ne, na to nevěřím..ale asi se zkumulovaly určité energie z dřívějška,Vilda chtěl něco opravit v autě/co ani za opravu nestálo/ a tak vehementně pracoval s ostrým nožem,že to co se mělo opravit zůstalo neopraveno/mě to bylo fuk/..ale už mě nenechal v klidu Vildovo zraněný prst..nůž zajel do prstu a hluboko poranil kůži..rána byla na šití, ale při představě stavu albánského zdravotnictví jsem si řekla,že zkusíme, co půjde.Pomohla homeopatie a pevně utažená náplast.
Italové snídali a povykovali už od božího rána..pohled na krajinu byl úchvatný a kůže lepící se vedrem od rána též.
Jedeme směr Vlora, konečně jsme našli místo u moře, pod olivovníkem, kde jsme uvařili/já/ oběd /jen nějaká konzerva/ a váleli se celé odpoledne.. pod olivovníkem. Koupala jsem se jen já, Vilda ležel opřen napůl v moři u nějakého útvaru a prst si opíral o drát, který trčel z onoho útvaru/asi železobeton/.Dali jsme si pivko v místní hospůdce a seznámili se s místními dámami.
Byla to krásná modrá terasa nad mořem, židličky a stolky zelené a oranžové,strop z rákosí, kterým províval přijemný vánek, takže tam nebylo žádné vedro..
Pak jsme pokračovali Logarským průsmykem, kdy jsme překonali velké převýšení, ovšem silnice se táhla přímo prudce do kopce a pak zas s kopce, husté serpentíny až se točila hlava/mě/.
Na nejvyšším místě byl tak krásný výhled,že „přecházely oči“.Strmé stěny hor „padaly“ přímo do modrých vod moře.Viděli jsme pod námi nekonečný bílý pruh liduprázdných pláží a modrý obzor splývající s nebem.
Postupně jsme se dostali až na pláž, kde jsme přespali.
Oblázky vrhaly stíny na červený písek,jak zapadalo slunce, ticho, žádné odpadky, nad námi se tyčily hory,jakoby koupající se přímo v moři.Byl to neuvěřitelný pohled a úžasný,nevšední zážitek.
Co říct o koupání v průzračném moři na opuštěné pláži s výhledem z moře na vrcholky hor? Snad jen to, aby to nikdy neskončilo….
Večer jsme si povídali s chlapíkem, co meditoval na pláži.
Krásná a klidná noc s otevřeným autem,sítěmi foukal příjemný vánek.Všude bylo ticho, jen mořský příboj tiše šuměl…
Co se nám přihodilo za poslední dobu:
Rozbili jsme /no rozbi-li?/přední dveře u řidiče – ulomená taková páčka
Stlačovač na kávu/vítr/rozbitý..takže dál jen „Turek“
Dnes odpadla lišta pod střechou /důsledek rozříznutý prst Vildy/
Sobota 16.7.2010
Ráno snídaně,fantastické koupání,připomínající ráj.
Na oběd jsme se stavěli v jedné hospůdce na rybu a pokračovali směr Saranda.Moderní město,všude rozestavěné hotely,bouřka,odjeli jsme hledat antické památky do Butrintu.Ošklivé město, stopy po zemětřesení, úplně sesuté a zničené nové domy,nepříjemný pohled, místo asfaltu bláto a všude odpadky.
Antické památky jsme nenašli, ale našli jsme místo na spaní na takové plošince na útesu nad mořem/ostatně útesy nad mořem je Vildovo specialita/.
Je pěkný výhled na Sarandu na jedné straně a na Korfu na straně druhé.
Fotíme krásný západ slunce.Díváme se na dráty, trámy a kolečko a k tomu z rádia hrají překrásné a romantické řecké písničky co mě „berou za srdce“.
Poseděli jsme v hospodě s hostinským a pivem Tiranou,/fuj/ domlouvali jsme se spíš rukama a nohama.Ale dobrý.Večer úchvatný pohled na noční Sarandu a plovoucí osvětlené trajekty.Z fotky byla jen divná čára,tak jsme ji tam pak nedali….
Neděle 17.7.2010
Ráno po snídani jsme odjeli do Sarandy a hledali jsme marně banku, která by byla otevřená a pak nám došlo, že je vlastně neděle.Koupili jsme i tak vysněná trička „Albánia“,plus modré oko,propisku a odznáček/za EURO/.
Koupali jsme se celý den na městské pláži.Horko, slunce, slunečník, oběd- kebab,pivo Korča, procházka/málem mě slunečník jedné paní propíchl..včas jsem zareagovala.
Vilda udělal kávu, přinesl jí na pláž,s melounem a třemi kopečky zmrzliny.
Odjížděli jsme v 17 hodin.Na jednu stranu jsem už chtěla jet, na druhou se ve mně něco vzpíralo a říkalo zůstaň!
Takže opouštíme Sarandu a tím i albánské pobřeží.Nad horami, kam máme namířeno byla temná a zvláštní obloha.Nevěděla jsem,co si mám myslet o počasí, které nás tam bude čekat…nakonec to byl jen normální vítr a déšť.
Gjirokaster zajímavé městečko, staré domy a střechy z kamene,hrad a výhled z hradeb,vlezli jsme do úzké kamenné chodby, ale byl to tunel pro auta, zjistili jsme včas omyl..chodili jsme v křivolakých uličkách, kde jsem se po kočičích hlavách klouzala v žabkách,zvláštní atmosféra,hledali jsme místo na spaní a spali u zajímavého rybníka/žabljak/, kde měly dostaveníčko žáby snad z celého okolí.
Pondělí 18.7.2010
Ráno bylo pod mrakem, Vildovi zima, mě konečně příjemně, vyrážíme směr Permet, našli jsme termály, vše v přírodě, léčivá jezírka v řece, léčivé bahno, mazala jsem si s ním moje podebrané a zhnisané boláky,abych alespoň trochu zmírnila svoje utrpení.
V místní rodinné hospůdce jsme dostali supu- sytou polévku a pilaf- rýži s kuřecím masem a neodmyslitelný salát s olivami a balkánským sýrem.Vše v přátelské až domácí atmosféře.
Skupinka turistů nás obklopila, dávali nám lískové oříšky, fíky a pořád se smáli a chtěli komunikovat.
Další skupinka okupovala naše auto a zasypávala nás stovkou dotazů a nakukovala do auta.Byli jsme asi ta největší atrakce…
V 16 hodin jsme se rozloučili a pokračovali do hor Kolonje, po horské silnici.
Na mou „žádost nahoru“ jsme v 19.30 našli konečně místo na spaní.Byla to plošina v horách s nádherným výhledem do údolí a na hory a s pramenem opodál.Opravdu jsem musela poděkovat…
Úterý 19.7.2010
Krásné ráno v horách,jen otravné mouchy, vstávali jsme v 6.30, já jsem vyprala nějaké věci a umyla si vlasy/konečně-protože jsem si je celé dny máchala ve slané vodě, připomínaly dredy/.Snídaně s výhledem na horskou scenérii, pak přijel pán s mulou, kterou uvázal ke stromu a šel na stopa, tam jsme ho vzali do auta. Během cesty jsme pak vzali ještě dva „bandity“stopem.Jeden z nich /vitální stařík/ nás pozval domů a jeho manželka/babička/nám udělala jejich typickou malou a silnou kávu.
Bohužel jsme se s nimi nedomluvili, uměli jen albánsky a my jen česky.Anglicky ani rusky se nechytali.Dívali jsme se na jejich folkovou televizi a prohlíželi si rodinná alba.Od babičky jsme dostali vlašské ořechy, od dědečků- stopařů bylinky a jablka, tady kdeco sbírají a váží si toho.
Dále jsme pokračovali směr Korča, velké a chaotické město, všude auta, prach, vedro, nelíbilo se nám tam.Nekonečná cesta na ohridké jezero,už bylo na dohled a my jsme byli unavení.Zaparkovali jsme u malé restaurace a chvíli spali.Pak v parčíku byly stoly a židle, poklidně tam obědvali rodiny, moc příjemná atmosféra.Dali jsme si telecí na rožni, chléb, salát a pivo Korča.Seznámili jsme se s muži co seděli vedle u stolu.
Město Pogradec u Ohridského jezera,koupání, večer posezení v hospůdce, piva/víc/ a ryba koran,noční posezení při lidové hudbě co byla tak krásná, že hluboce zasáhla moje srdce.
Středa 20.7.2010
Ráno bolest břicha,slyšela jsem v 3.30 zpěv muazzina,snídaně a moje slavné boláky bodají a pálí,neustále z nich vytéká hnis a přibývají další.
Loučení s Albánií…..
Cesta do Makedonie, setkání s Moravákem ze Šumperka,přes poledne, kdy vedro kumulovalo, jsme našli hezké místo u řeky Crni Drim, kde jsem prala šaty.
Tetovo, další šílené město ale dobře jsme jim rozumněli.
Kosovo..průjezd jsme si museli pěkně zaplatit/1000 Kč/, krásná příroda, spali jsme poblíž restaurace Bulica kde nás majitel a synové hostili do noci/ale zaplatili jsme/.Šlivovica, rakije, pivo, káva/dvakrát/mish, salát, sýr feta…úžasnéé, mňam…
Albánská slovíčka
/ omlouvám se za pravopis, neznám albánský jazyk ani gramatiku..ale budu se učit/
Jo-ne
Po-ano
Ju lutem-prosím
Ju faleminderit-děkuji
Makína-auto
Rruga-cesta
Lavazho-myčka aut
Mish-maso
Peshk-ryba
Kos-jogurt
Buk-chleba
Mire dita-dobrý den
Mir pavšim-nashledanou
Šume-krásný
Mir-dobrý
Hard-mapa
Det-moře
Plasha-pláž
Uj-voda
Neser-zítra
Gezuar/činčin/- na zdraví!
Ište šume e mire-bylo to výborné
Mjalt-med
Bute-máslo
Šume e mir-všechno je krásné
Čtvrtek 21.7.2010
Snídaně,silná,malá káva,k tomu kosovská lidová hudba, pokračujeme dál.Průjezd Kosovem byl dost strašný, zmatená cesta, divní řidiči, chaos ve městěch, blbí policajti, prach a vedro…Priština, Mitrovice, hnus..
Cesta přes Srbsko, Černou Horu-Srbsko-Černou Horu…několikrát překročena státní hranice, pomalu jsme se stávali podezřelými, celníci nedovedli pochopit, že máme svou vlastní trasu..
Nakonec jsme k večeru našli krásné místo na spaní/v Srbsku/, ale vyhnal nás chlap, protože to byl jeho pozemek.
Pokračovali jsme a v horách nás zastihla tma,kolem 22 hod.večerní jsme přijeli do města Goražde,projeli jsme centrem a dostali se k řece a k velké nádherně osvětlené mešitě.
Zaparkovali jsme před Kayseri Džamií/opravena a znovu otevřená v roce 2009-zřejmě byla zničená ve válce/
Šli jsme na procházku a dali jsme si pivo v místní malé restauraci a zmrzlinu.
V tomto městě za balkánské války 1992-1995 se děly hrozné věci a jen zázrakem zde obyvatelé unikli strašnému maskru, měla to být další Srebenice. Tím víc miluji Goražde!
Pátek 22.7.2010
Ráno jsme se probudili do mlhavého rána a šli se podívat na vnitřek mešity jen oknem, neboť byla zavřená.Byla to nádhera.
Prošli jsme se po Goražde a koupili báječné mléčné výrobky.Bylo tam moc příjemně,nenapadlo by mě,co všechno tam lidé museli prožívat.
Zajeli jsme za město a našli nádherný písečný poloostrůvek u modré řeky Driny.Tam jsme se nasnídali, já udělala úklid a Vili se koupal.Já ne, voda byla překvapivě ledová.
Ilidža- bylo velké horko, tak jsme šli na místní koupaliště,krásná studená voda,hlasitá hudba, vše takové „divočejší“jídlo ve stánku,naproti v restauraci káva a pivo, bosé Bosňačky a Bosňáci nosí na krku obrovské zlaté, nebo stříbrné půlměsíce s hvězdou..jako u nás kříže..nezvyklý pohled..
Pak procházka v parku Vrelo Bosne, opět krásná a romantická zákoutí, jezírka,potůčky, lesík a hospůdky.Koupila jsem si tuniku a kalhoty. Odjížděli jsme kolem 17 hodiny a snažili se rychle projet Bosnou.Problém se spaním, hledali jsme místo a chtěli spát u takové krásné restaurace, ale byl tam hluk z aut a vedro..popojeli jsme jinam,já jsem tam však zapomněla svoje žabky…
Spali jsme klidně a hluboce.
Sobota 23.7.2010
Ráno u řeky Bosny, kde se nám vůbec nelíbilo, dál pokračujeme přes Chorvatsko do Maďarska.
V Maďarsku překvapivě husté serpentýny, ale mají úplně jiný úhel..ono jde právě o ten úhel/pohledu/, štíhlé,bílé prstíky minaretů nenávratně zmizely..serpentýny vynášejí..utahují…
RUHÁK šílená tfuj baba na parkovišti
Káva-rozhledna-ryba-lázně nemtudom šílené názvy UTHIBÁK
Marcali- termály,říkali do 21 hod. vyhnali nás v 19.45, zavírali ve 20 hod.venku fučák a zima jak cip.Večer jsme zaparkovali a spali na velkém parkovišti u Intersparu.Noc fičícího větru a bubnujícího deště.Hluboký a vydatný spánek…
Neděle 24.7.2010
Probuzení na parkovišti, vítr, zima, šílené počasí, kafe v autě, pokračujeme směr Szombathely..a další podobné názvy..už abychom byli na Slovensku.
Slovensko… počasí běs, takové divné mraky vidíme po dlouhé době, po cestě z Bratislavy posloucháme stanici Jemne, kde hrají jemné písničky, škoda, že se brzy vytratil signál..jsme nějací smutní,dovolená končí a my jsme naplněni nevšedními zážitky.
Mohelnice v 13.40
Pondělí 25.7.2010 příjezd domů,máme kulturní šok a já proto zůstávám ještě 14 dní doma s koťaty na mateřské dovolené.
Tak končí naše balkánské putování a my doufáme,že se do Albánie a další místa, kde se nám líbilo,vrátíme.