Vzpomínky na chatu
Sedím v chatičce, která je postavená celá z dřevěných prkýnek. Stavěl jí můj dědeček, když jsem se narodila. Chata je v srdci přírody, nesmělo se tady už stavět, takže se nachází na úplné samotě. Vůkol jsou jen samé lesy a v okolí tři rybníky. Jeden je hned blízko chaty, má písečné dno a čistou vodu, poměrně brzy v létě teplou, protože tam svítí celý den slunce. Říká se mu Javůrek. V Javůrku jsem se naučila plavat, tam jsem udělala svoje první tempa bez plavecké vestičky.
Piju voňavý čaj, v lese jsem si utrhla malou smrkovou větvičku a na louce jsem si vybrala listy jitrocele, pampelišky, kopřivu a několik květů červeného jetele.
Jsem tady úplně sama, splnilo se mi toto přání, strávit tady 24 hodin a vyčistit si hlavu. Sama úplně nejsem, je tady moje nejmilejší psí přítelkyně Ajša a spí v pelíšku v rohu pokoje.
Navíc mám velmi zajímavou knížku, která bude mým průvodcem a psychoterapeutem.
Tahle chatička a divoká příroda kolem je velkou částí mého života. Sem jsem jezdila od dětství se svými prarodiči, bylo to moje útočiště před velkoměstem, kde jsem žila, protože už od dětství jsem cítila velký stres. Byla jsem nešťastná v tom paneláku a s drtivou většinou dětí jsem si nikdy neporozuměla. Moje rodiče se stále hádali, protože se neměli rádi.
Moje babička byla přísná, byla učitelka, ale uměla vyprávět spoustu zajímavých věcí a dobře vařit a dědeček… s tím jsem pracovala, učil mě, jak zatlouct hřebíčky, jak natírat, chodili jsme spolu a učil mě, jak poznávat stromy, keře a kteří ptáčci tam žijí.
Mí prarodiče byli jediní lidé, se kterými jsem měla pocit bezpečí, což je pro dítě důležité.
Doufám, že i my budeme mít s naším vnoučkem tak vroucný vzájemný vztah, myslím si, že už máme.
Vzpomínám si, jak mě dědeček vzal vždycky na přívěs, co vozil za autem. Takový starý, zelený, nekrytý, seděla jsem tam jak v kočáře a dívala se na krajinu. To je jasné, že se mnou jel dědeček pomalu. U chaty jsem v lese měla jeden strom, když jsme tam přijeli, vždycky jsem utíkala a vyšplhala do větví, které byly rozložité a já tam měla svou pozorovatelnu. Byl to dub a já měla výhled do celého kraje.
Ten strom tam stojí dodnes jen jeho větve jsou víc rozložité a porostlé lišejníkem.