Domovská stránka
Kateřina Ilgnerová -> Povídky, básničky -> Všechno se opakuje

Všechno se opakuje

Chtěla bych něco napsat, něco co by potěšilo mě i druhé, ale mám pocit, že již bylo všechno napsáno…všechno se pořád opakuje, pořád stejné programy a vzorce. Lidstvo je opakuje pořád dokola a mě to nudí.

K čemu jsem dospěla za poslední dobu? Že nemůžu přestat mít ráda lidi, kvůli těm několika co mě ublížili. Že nesmím zůstat nahněvaná a zatrpklá. Že hodných lidí je většina a těch zlých jen pár.

Bohužel těch hloupých je hodně. Co je hloupost? Nechat se unášet davem, nechat se ovládat a nemít vlastní názor. Mít strach něco změnit, nebo se postavit na vlastní nohy.

Co je život? Není to vzpomínání na to co už není…

Není to plánování, protože budoucnost ještě není. My si jí tvoříme TEĎ.

TEĎ je život, TEĎ je ten nejkrásnější okamžik.

Jsem tady teď a vnímám ty krásné okamžiky co mi dává život.

Držím malou dětskou ručku ve svých dlaních.

Sedím na pláži, dívám se na oceán, cítím větřík ve vlasech , cítím provoněný vzduch, slyším šumění vln…

Vidím vycházet slunce. Cítím vůni ranní kávy.

Brouzdám se v trávě a studí mě ranní rosa.

Objímám muže, kterého miluji.

Nezajímá mě ten svět venku, ale ten svět uvnitř.

Mám tam všechny, co miluji.

Mám tam vzpomínky, zážitky a zkušenosti.

Je tam blaženost, klid a mír. To je moje vnitřní já.

Chci mu naslouchat. Už mě nezajímá náboženství, ani duchovno.  

Snažím se spojit se se svou duší a naslouchat jí. To lze jen v tichu a míru. A pak jí slyším mluvit. Má vždycky pravdu. Je moudřejší než já.

Chci dojít na konec cesty a mít u toho ten nejlepší pocit, že jsem nic nezanedbala, vždycky pomohla a nikdy vědomě neublížila.

5.11.2019