Domovská stránka
Kateřina Ilgnerová -> Povídky, básničky -> Ruku na srdce

Ruku na srdce

Nikdo nic neví, respektive – nikdo s jistotou nemůže říct, proč jsme se narodili, kdy zemřeme, co bude-nebude po smrti, záhada života je stále stejná, za celou existenci lidstvo na nic nepřišlo...kdo ví, proč má člověk zatemnělé vědomí ohledně toho nejdůležitějšího – smyslu jeho existence na Zemi.

Takže ano, člověku zbývají pouze dvě cesty.Ignorovat tuto skutečnost a žít si materialistickým životem. Hromadit majetek nebo propadnout různým vášním a pudům a neřešit budoucnost.

Řídit se heslem Carpe diem- užij dne. Takto žije celá ta naše slavná „západní společnost“.

 

Druhá cesta je náročnější, protože klade na člověka určité úsilí a to myslet a „myšlení bolí“.

Každý v sobě nosí tzv.emoční navigátor, to znamená,že všichni podvědomě tušíme, kde je pravda.

Toto centrum máme všichni na stejném místě, je to uprostřed hrudi.Tam v hrudním koši sídlí srdce, které je nejen životodárným orgánem, ale i sídlem emocí.

Proto se říká..“mít otevřené srdce, mít otevřenou nebo uzavřenou hruď pro pravdu“.

Přemýšlení bolí proto, že si uvědomíme, že je tu něco, co nás přesahuje.Ale nevíme co je to.Nikdo to neví.Možná to je právě zkouška, zkouška naší víry.

A tak člověk objevuje tu svou cestu. Někdo má svou originální cestu, někdo se přikloní k cestě, co našel už někdo jiný, dřív, ale je to vždy to, s čím člověk souzní.

Proto je chybou odsuzovat cestu někoho jiného.

Až bude lidstvo na úrovni, kdy se budou vzájemně tolerovat, spolupracovat v tom, co je spojuje a učit se být vzájemně tolerantní v tom co je rozděluje, bude ráj na Zemi.