Domovská stránka
Kateřina Ilgnerová -> Povídky, básničky -> Prchavý okamžik

Prchavý okamžik

Nikdy mě nenapadlo jak moc se budu muset prát sama se sebou, než jsme se potkali v jednom bodě, uprostřed našich krkolomných cest, na křižovatce.

Jsi jen prchavým okamžikem, přílivem štěstí, co mě objalo tak pevně, tak silně a opojně, právě proto, že je  prchavé…..

Jsi jako sluneční paprsek, co v jednu chvíli zahřeje a vzápětí se schová za mraky.

Jsi jako větřík co mi rozpustile čechrá vlasy, tak hravě a vesele a pak letí zase dál…

Jak jen chytit tu prchavou chvíli a uchovat ji na věčnost….Tvůj rukopis je všude a tvoje krev koluje ve mně.

 

A já slyším šumět les.Zpívá si tu naši věčnou píseň…..