Domovská stránka
Kateřina Ilgnerová -> Povídky, básničky -> Posedlosti

Posedlosti

Celým mým životem se jako červená čára táhne můj zájem o mystické a tajemné věci.

Jen co jsem se naučila číst, brala jsem z knihoven svých rodičů a prarodičů knihy s touto tématikou a potajmu je studovala.Vždy mi knihy brali a já je s vytrvalostí malého „štíra“ opět našla ať byly sebelépe schované.

A když jsem dospěla,studovala jsem a zkoumala různé filozofie a náboženské směry, stále jsem hledala odpovědi na naší existenci.

Poznala jsem náboženský fanatizmus, sektářství,pýchu  a nadutost, pocit neomylnosti a touhu po moci,lidí co dělali lídry v těchto organizacích.

Hledala jsem Boha, byly doby, kdy jsem byla přesvědčená, že jsem ho našla, ale dnes si myslím, že možná nějaký Bůh někde existuje, ale moc zájem o nás nemá.

Dneska se „roztrhl pytel“ s různými posedlostmi, sportem, výkony a hlavně pýchou a touhou po moci a penězích.

Ale nejhorší zlo je náboženský fanatizmus.

Mám lidi ráda, ale někdy se hrozím toho, co se jim asi honí hlavou.

Rozmanitost je krásná, ale může být i hrůzostrašná. Snažím se nehodnotit, ale někdy mě to nejde.

Jak má být na Zemi mír, když to co se jednomu líbí, druhý nenávidí?

Už nejsem ten pozitivní človíček, co má slunce v duši. Věci se často mají jinak, než na první pohled vypadají a pravdu člověk musí hledat.

Dobro se může proměnit ve zlo a dobře míněná rada, či pomoc se může obrátit proti nám.

Naše vytoužené přání, které se splnilo se může stát naší závislostí nebo neštěstím.

To co nás motivovalo a pro co jsme byli nadšení, nás najednou může začít brzdit ve vývoji a škrtit, může se to stát nepříjemným břemenem a životní komplikací, kterou jsme nechtěli.

Stejně jako existuje dobro, existuje zlo.Nelze před ním zavírat oči a dělat, že není. Proti zlu se musí bojovat, jinak se rozbují a zahubí nás. Země je krásná zahrádka, kde platí zákony džungle.

 

Vždycky jsem byla rebel, bylo mi zatěžko respektovat daná pravidla, jít s davem, být šedou myší a nevyčnívat.Nikdy jsem nechtěla zapadnout do kolektivu.

Myslím, že každý je sám sobě, jen sám sobě přítelem, lékařem i šéfem.Jen my moderujeme svůj život, máme tu obrovskou moc, ale 99% lidí o tom neví. My si můžeme plnit svoje přání i ta zdánlivě nedosažitelná. Musíme se ale spojit se svou duší a to vyžaduje tvrdou práci na sobě, je to ten nejkrásnější, dlouhodobý úkol.

Chci dál lidem pomáhat a léčit je.   Chci jim pomoci, aby našli cestu sami k sobě a nedávali nad sebou moc, ani svůj hlas lidem, kteří nemají zájem jim pomoci, spíš naopak.

6.6.2018