Kateřina Ilgnerová ->
Povídky, básničky ->
Otázky narubyOtázky naruby
Zamýšleli jste se někdy nad tím co bylo, když jsme ještě nežili?
Je to paradox.Až tu zas nebudeme žít, bude to stejný stav.
Prostě teď žijeme,ale než jsme se narodili a až zemřeme nastane stejný stav
neexistence nebo existence, to nikdo neví s jistotou.
Děsíme se ale pouze toho až zemřeme....
Nikdo nechce zemřít, ani já.
Život na Zemi je někdy složitý, ale celkově krásný a vyjímečný.
Ale nedovedu si představit žít věčně.
Stále by mě pronásledovaly věci, které nemám ráda,
neměla bych šanci nikam před tím po čase utéct nebo mít pocit dokončení.
Možná to vypadá morbidně, ale stojí to za zamyšlení.
Ptám se vegetariánů, nemyslíte že i vytržení např. cibule nebo mrkve
ze záhonu, jejich rozřezání, krájení a smažení je pro ně trauma a bolest?
Co by se stalo? Kdyby lidé přestali zabíjet a jíst zvířata?
Nerozmnožila by se pak tak masivně,že by došlo ke katastrofě?
Jsou to jen pošetilé otázky, i já bych byla raději, kdyby nedocházelo
ke krveprolití a zabíjení.
Bohužel i slepé střevo a zuby moudrosti jsou v těle důležité a mají
důležitou funkci i když nás často trápí.
A tak je důležité si uvědomit, že problémům je třeba čelit s odvahou,
neustupovat zlu a čekat že každá bouřka nakonec skončí a zas
vysvitne slunce....
