Domovská stránka
Kateřina Ilgnerová -> Povídky, básničky -> Na začátku bylo ticho

Na začátku bylo ticho

Na začátku bylo ticho a klid a na konci bude také.

Vesmír se v pravidelných intervalech nadechuje a vydechuje, jako člověk, jen intervaly jsou „delší“, pro nás nezjistitelné.

Vesmír je inteligentní a živý a my existujeme v něm. Lidé ho nazývají také Bohem, ale toto slovo je díky církvím „zprofanované“, stejně jako vyznání lásky „miluji tě“, které může znamenat všechno, nebo také vůbec nic.

Naše datum narození není náhodné, moudrý v číslech umí číst, je tam napsán osud  a popsána kvalita života té dané bytosti. Cyklus všech životů si bytost vybírá sama na začátku, je to jako počítačová hra na pokračování, určujeme si role i děj, podle toho co chceme poznat, prožít a naučit se. Děj probíhá tak dlouho, dokud se to nenaučíme, pak hra končí.

Vesmír, Bůh, Bohyně, existuje, jeho moc nemůžeme pochopit i my máme velkou moc nad svým životem, ale církev, ten světský nástroj moci, se snaží zabránit, aby se lidé dopídili pravdy o sobě.

Ale přijde čas a nebude to dlouho trvat, kdy se lidstvo dozví pravdu. Vědomí lidstva je již probuzeno. A čeká.

Pravda je jednoduchá a srozumitelná, dostupná všem. Proto jí nevidíme a stále pochybujeme a hledáme to, co nemá smysl.