Domovská stránka
Kateřina Ilgnerová -> Povídky, básničky -> Jarní přemýšlení

Jarní přemýšlení

Když jsem šla dneska polní cestou, slyšela jsem nekonečnou píseň vysoko,  vysoko v nebi, pělo jí mnoho skřivánků a já jsem cítila tu podivnou směsici vůní, vůni rašící trávy, vůni mokré půdy a vánek, který byl chvílemi teplý….cítila jsem tu podivnou směsici pocitů co mám od dětství vždy na jaře, pocit touhy a vzrušení a zároveň melancholie….a přišlo jaro a snad bude krásnější víc než jindy…..

Láska a sebeláska

Není cílem být do sebe zamilovaný jako v pověsti o mladíkovi Narcisovi,co se zamiloval do svého vlastního obrazu ve studánce,ale zdravá sebeláska, kdy nasloucháme sami sobě a děláme věci, které s námi souzní. Nemůžeme mít rádi druhé, když neumíme mít rádi sama sebe. Dělejme vše s radostí a žijme naši vlastní pravdu, vždyť tento život žijeme jen jednou.

Víra a sebevědomí

Věřím jen sama sobě, věřím jen v sebe,nikdo jiný mě nemůže zachránit,vyléčit a lépe poradit.Jistě i druzí mají dobré rady, ale vycházejí z jejich životních zkušeností a my jsme každý jedinečná osobnost s vlastními zkušenostmi. Není to pýcha ač to tak může vypadat, je to zkušenost.

Lidstvo zatím nezjistilo vůbec nic.Proč jsme tady, účel života a smrti.To všechno jsou jen dohady.Všechna náboženství a filozofie jsou názory zase někoho.Nechci ve svém životě mít žádné náboženství, nechci být součástí žádného spolku, nechci žádné poradce, specialisty a guru ani žádné další – ismy.

Vždycky byla pravda jenom to, co jsem cítila.I když se mi rozum snažil vysvětlit vše rozumně,pravdu měl hlas mojí duše, chcete-li,  srdce, intuice.  Když se ztišíte, najdete v sobě odpovědi na všechny otázky.