Domovská stránka
Kateřina Ilgnerová -> Povídky, básničky -> Bojí se rostlinná říše smrti otazník

Bojí se rostlinná říše smrti otazník

Náš svět je duální, je založený na odlišných prvcích, které se doplňují a tvoří dokonalý celek. Den a noc, horko a zima, dobro a zlo,jin a jan.

Potravní řetězec,kdy jeden se živí druhým.Každý musí bojovat o svoje místo.

Je to hmotná,pozemská zkušenost pro každého.

Taková krásná, veliká roztomilá kočička, která se hřeje na slunci se může stát během vteřiny zlou a krvelčnou šelmou, dokonce za nepříznivých okolností může zardousit bližního svého druhu....

Moje úroveň poznání je příliš malá a zúžená a tak se marně nebes ptám PROČ.

Není asi příjemné být sežrán,rozmělněn a stráven druhým, zabíjení a krev je mi ze srdce odporné.

Ale zabíjejí se zvířata i lidé navzájem.Zvířata kvůli hladu,lidé nevím proč.

 

Jen si říkám jestli není pokrytectví od vegetariánů tvrdit jak je zlé zabíjet a jíst zvířátka.

A rostliny to nebolí? Co taková cibule? Je vytržena ze záhonu, násilím svléknuta ze svých košilek,nakrájena na kostičky a usmažena.

Tolik se mluví o stromech jak prožívají stres, když je les kácen.

Tolik se mluví o pokojových rostlinách,že dokáží vnímat hudbu a reagovat na citové stavy svého majitele a opačně, když budeme na rostliny mluvit, lépe porostou, když budeme objímat stromy, můžeme z nich čerpat energii a nebo naopak, dávat jim lásku.

Takže když se zamyslím,cítí zvířata i rostliny,všechno je Jednota, takže jsme všichni pokrytci.

A nebo....zatím jsme vůbec nepochopili smysl života pozemského.