Péče o duši
Nevím přesně co je duše, jen vím, že se to říká, že jí máme. Člověk v podstatě neví vůbec nic a vše může vnímat jen přes svoje smysly ale i přes vnitřní intuitivní vnímání. Jsou dva typy vnímání reality.
Mozkem, který představuje rozum a levou mozkovou hemisféru.Tento typ vnímání preferuje dnešní „západní“ společnost. Je založena na myšlení a logickém posuzování. Ale to je jen velmi omezené poznávání reality.Často nám rozum něco káže a když ho poslechneme, nejsme šťastní.
Proč? Protože srdce nám říkalo něco jiného, to, co pro nás bylo skutečně výhodné. Srdce představuje druhý typ vnímání a tím jsou emoce a intuice. Toto vnímání představuje pravá mozková hemisféra.Je to vnímání kreativní a umělecké. Ale tato společnost nepodporuje lidi, co se snaží jít vlastní „nestádní“ cestou, cestou originality, cestou, která vybočuje z „určených“ kolejí pro většinu.
Ideální je mít oba dva druhy vnímání v rovnováze. Ale většina z nás je zaměřená spíš na jeden typ.
Jak se dopátrat pravdy a těch nejlepších rad? Často poukazuji na to,že nejlepším rádcem i lékařem jsme my sami.
Možná i to je cílem života,přijít sám na to, co je život.
A jaká je moje rada? Udělat si čas na naslouchání svého nitra,na vnímání vlastního srdce a na hlas svojí intuice.Každý má v sobě kompas,který mu ukáže správný směr, jen je potřeba se v něm naučit číst. To co zrovna v té chvíli cítíte je správné, ne to co myslíte.
To se týká i různých zpráv a přemíry informací.Když se nemůžeme rozhodnout, zaposlouchejme se do hlasu našeho srdce a ono nám napoví. Snažme se žít přítomným okamžikem, protože jen ten je nejdůležitější,jen teď žijeme náš život.Minulost je pryč a budoucnost je v nedohlednu. Soustřeďme se na to, co právě děláme a snažme se vyhýbat extrémním emocím, které pak způsobují naše nemoce, nebo bezmoc. Nehodnoťme druhé, každý má svou vlastní vývojovou linii…cestu. Pak můžeme být šťastnější a najít cestu k moudrosti.