Domovská stránka
Kateřina Ilgnerová -> Poradenství -> Léčba kočkou

Léčba kočkou

Nešla jsem pátrat po informacích na internet, ani do moudrých knížek co se týká mých názorů na vztah zvířat a lidí.

Je to pouze moje vlastní zkušenost.

Některá zvířata byla během dlouhé lidské historie domestikována, tedy naučila se žít v blízkosti lidí a lidských obydlí. Člověk zvířeti poskytoval bezpečí, popřípadě potravu a zvíře člověku pomáhalo v zemědělství, poskytovalo například vlnu, mléko a nakonec maso.

 

Já chci mluvit ale o kočkách, přestože stejně tak miluji koně, psy, delfíny.

Mám tři kočky. Jedna - ta nejstarší - žije na zahrádce a je „majitelkou pozemku i zahradního domku“. Často tam chodím relaxovat.

Další dvě máme doma, ale jsou napůl i venkovní, protože chodí ven, kdy se jim chce. Jsem svobodomyslný člověk a představa kočky, která žije jen doma je pro mě nepřijatelná. Svobodu dávám i mým mazlíčkům. Takže u nás bydlí Kity, jemná a něžná dáma s permanentním makeupem, který jí závidím - má krásně namalované oči, orámované „černou tužkou“. Dovede se mazlit, ale být i pěkně divoká, běhá trochu nakřivo, protože měla vážný úraz.

Její syn Pidík je větší než ona, je mnohem těžší a je samý sval. Jeho tělo je pevné a vypracované jako tělo sportovce. Rád spí, je častěji doma, než jeho máma a moc rád si hraje. Je dobrý fotbalový hráč, s papírovou kuličkou to opravdu umí.

Když máme doma nějakou papírovou krabici hned se v ní uvelebí a spí. Momentálně jsme odložili docela malou krabičku a on si jí oblíbil a dokáže se do ní složit, nechápu jak. Vždycky vidím z těla jen zadní nohy a jeho bílou bradičku.

Když je mi smutno, nebo jsem nemocná, moje kočky to vycítí a lehnou si mi na hruď a šimrají mne svými fousky.

Když jsem teď byla nemocná,  měla zánět dutin a kašel, Kity si mě po dlouhé době lehla na hruď a byla tam asi půl hodiny, věřím, že mě léčila.

Je zajímavé, že moje kočky jsou i v mých snech a mluví lidským hlasem. Hlavně Pidík. Ve skutečnosti je opravdu upovídaný a někdy i drzý. Úplně slyším v jeho mňoukací řeči jak říká: „ teď mě nech,“  „dej už mi najíst,“  „chci ven,“  „pojď si hrát“.

No není to krása? Zvířata jsou naši společníci a přátelé. Můžeme se od nich hodně naučit.