Polsko 2023
Polsko 2023
Neděle 25.6.
Z Helfštýna jsme k večeru dorazili na hrad Ogrodzienec, je to nádherná, impozantní stavba, v městečku byla všude mezi domy různá parkoviště, nakonec jsme našli rozlehlé,zatravnělé parkoviště a zaparkovali našeho Trempíka pod stromy u plotu v rohu na pěkném, klidném místě, vedle nás parkovala ještě nějaká polská rodina s ještě větším kempáčem. Večer jsme se byli projít, obešli jsme celou zříceninu, která byla večer nasvícená. Pod hradem je plno stánků a atrakcí, pro nás nezvykle moc a vede tam poutní cesta. Hospoda byla již zavřená, tak se pivo nekonalo. Noc byla klidná.
Pondělí 26.6.
V 9 hodin ráno jsme byli v pokladně jako první zákazníci. Prohlídka hradu byla úchvatná, chodili jsme si sami, jak jsme chtěli. Bylo vedro.
V 11 hodin jsme se vydali do Krakowa.Měli jsme problém zaparkovat v centru, nedokázali jsme pochopit automat na placení, nakonec nám ochotně nějaký Polák pomohl.
Už vím, že je potřeba mít v mobilu ofocenou SPZ auta, abych si vzpomněla u automatu, ofotit ulici, kde parkujeme, abychom našli bez potíží auto….to pro příště…takže: číslo auta, nastavit čas. Ručně a zaplatit kartou.. a je to!
Krakow je krásné město, strávili jsme prohlídkou do 15.30 hodin, kdy nám vypršel čas parkování, chvíli nám trvalo, než jsme auto našli. Zatím ceny podobné jako u nás, až na to pivo, na náměstí jsme dali za jedno pivo kolem 150 Kč.
Pak odjezd do solných dolů Wieliczky, lístky až na poslední prohlídku v polštině na 18 hodinu, stráven čas v parku a s pivem, děsné vedro.
Prohlídka trvala skoro 3 hodiny. Na začátku jsme sestupovali po dřevěných schodech 60 m pod zem. Prohlídka stála za to, nevhodné však pro malé děti.
Parkoviště stálo 60 Zlotých, ale přišli jsme pozdě, vrata byla skoro zavřená, málem jsme neodjeli.
Kvůli telefonátu s účetní jsme přejeli odbočku na kruháči a nakonec jsme spali na parkovišti u nějaké fabriky. Bylo dusno, světlo, nemohli jsme spát, v noci sprchlo.
Úterý 27.6.
Ráno jsme se probudili a parkoviště bylo zcela plné.Raději jsme odjeli již v 7 hodin ráno.Ještě jsem ležela a Vilda řídil. Přes Krakow byl hustý provoz, jako včera.. Zastavil na moderním parkovišti, kde byly krásné nové záchody a umývadla. Cesta otravná a nudná.Měla jsem krizi, byla jsem otrávená, ale Vilda musel ještě k tomu řídit, tak jsem se zastyděla…kamiony, kolony, dvě krásná parkoviště, na jednom uvařen oběd, na druhém káva.
„Vraťte se na trasu, za 380 km odbočte vlevo“..nám hlásila navigace:D
Jak jsou Poláci slušní a vzorně staví před přechodem pro chodce,tak nějaký pes šel jako chodec…rozhlédl se a ladně přešel….to nevymyslíš.
Pumpy Wild bean, název mě zaujal.
Dojeli jsme na Mazurská jezera. Je to soustava mnoha jezer různých velikostí, propojených plavebními kanály. Jezera zabírají obrovskou část krajiny. Nakonec jsme zaparkovali u hospůdky u přívozu a šli na pizzu Margaritu, která byla jak v Neapoli a k tomu jsme si dali pivo. V autě jsme vypili lahev vína a dali si k tomu oříšky. Noc byla klidná.
Středa 28.6.
Ráno jsme se probudili v 7 ráno a hned vyrazili bez snídaně, první přívoz byl až v 11 hod, nechtěli jsme tak dlouho čekat. Mysleli jsme si, tedy já měla představu, že najdeme nějaké klidné parkoviště někde u jezera a tam si uděláme snídani…a pak se projedeme na kole, ale nenašli jsme vůbec nic.
Dojeli jsme do cestovkami vychvalovaného městečka Mikolajki, očekávání střídalo zklamání. Nebylo kde zaparkovat, město bylo ošklivé, takové ošuntělé, k vodě se nedalo dostat, u Biedronky jsme se 4krát otáčeli a vraceli se tam, místí zeměměřiči z nás museli být rozpačití. Samíkovi jsem vyfotila „místní přejezd i s kolejemi“, které nebyly kvůli trávě vidět..
Pokračovali jsme dál. Nějakou „náhodou“ jsme po hrbolaté lesní cestě dorazili na louku přímo k vodě. Zajásali jsme, to bylo přesně místo pro nás! Opuštěné a divoké. Bylo horko, šli jsme se koupat, procházeli jsme úzkou uličkou do vody skrz rákosí, trochu jsem se bála, byla to opravdu divočina, nakonec voda byla opravdu krásná, teplá a příjemná. Konečně jsem si „umyla vlasy“…mno, jen jsem si ponořila hlavu do vody..bylo mi krásně. Mluvil s námi nějaký Polák, uměl česky, pak odjel i s partnerkou loďkou pryč.
Bylo to Rynské jezero. Vilda udělal dobrý oběd, pobyli jsme a po kávě pokračovali dále.
Dojeli jsme do Gyzycka, zajímavé místo. Zaparkovali jsem na velikém parkovišti vedle nějaké vojenské budovy, šli jsme do přístavu, dali jsme si candáta, bohužel smaženého a pivovar jsme našli až posléze. Je tady jezero Niegocin, moc krásné. Byla to obrovská vodní plocha. V pivovaře Browaru Chmury jsme si dali nějakou Ipu a černé, pak jsme si dali zmrzlinu, šli do auta a projeli se na kolech kolem vojenské pevnosti parkem až k jezeru s rozhlednou, na kterou jsme vylezli, byl z ní krásný výhled na krajinu a jezero. Nějaký pán nás považoval asi za Rusy, podle nenávistných pohledů…
Večer jsme byli na rozlehlém parkovišti úplně sami. Něco nám v noci ťukalo do auta…zvíře???
Čtvrtek 29.6.
Odjíždíme z parkoviště v 8.30, dneska nejsem nějak „ve své kůži“ a netuším proč. Chceme jet k nějakému jezeru, ale není to jako u nás, že se zaparkuje a jde se k vodě. Tady všechny pozemky vlastní soukromníci, nebo kempy, nebo jachtkluby, vše je „monitorováno“. A tam, kde je krásná pláž,je zakázáno se koupat. Bylo vedro a já jsem trpěla. Nakonec jsme našli nějaké místo, kde byla naučná stezka pro děti, parkoviště ,ale zákaz kempáčů, tak jsme zaparkovali naproti. Udělali jsme si oběd a konečně se schladili v příjemné vodě jezera Moj.
Zase jsem asi nohou vynulovala ten červený knoflík, co mám ze strany u sedačky a nešlo nic „rozběhnout“,až za nějakou dobu. Odjížděli jsme na prohlídku Vlčího doupěte, která nás překvapila precizností a hlavně rozlehlostí. Seznámili jsme se s cestovateli z Čech, s Radkou a Vítkem, též s kempáčem…Ceny jsou všude přívětivé, nejvíc stojí z potravin pivo, proto se o cenách moc nezmiňuji, vstupné všude asi jako u nás , spíš levnější.
Nalezeny ztracené Vildovo plavky, které jsem na jezeře nechala vtipně za stěračem a po cestě ulétly, ale my jsme se vrátili a našli je ležet smutně na cestě u lesa.
Pokračovali jsme krásnou krajinou do vesnice Michalkowo, kde byla hranice s Ruskem a my byli zvědaví, jak to tam vypadá. Krajina byla podivuhodná, všude cesty lemované alejemi, všude se vlnily lány dozrávajícího obilí, lesy byly převážně listnaté a místy rostly samé štíhlé břízky..vypadaly jako něžné lesní víly….
Zaparkovali jsme auto na konci vesnice, vzali kola a rozjeli se 2 km k „čáře“.
A pak jsme to viděli. Betonové zátarasy a hustě stočené dráty, nic takového jsme ještě neviděli. Vlaková trať byla sice dráty přerušená, ale dál byl také nějaký zátaras. Honilo se mi hlavou leccos. Když jsme dojeli k autu, přišel pan celník. Nastalo legitimování a vysvětlování, co jsme na hranicích dělali, vše naštěstí dopadlo dobře.
Večer jsme přijeli do města Bartozsyce a vybrali si pěkné parkoviště ve městě. Centrum a náměstí bylo moc pěkné, obchody měli polsko-ruské názvy, minipivovar s hospodou jsme objevili bohužel po zavíračce, muselo stačit pivo na náměstí nevalné chuti. Noc byla neklidná, slyšeli jsme „disco“ z aut a v noci uklízel silnice „kartáček“.
Pátek 30.6.
Snídaně na parkovišti, ve směnárně vyměněné peníze za 70 Euro..118,8 Zlotých..2960,8 Kč. Když jsme paní ve směnárně navrhli jestli nám nechce vyměnit za koruny, smála se až se za břicho popadala..
Srandovní nákup v Lidlu..lidé se neplánovaně pletli sem a tam, hlavně panímáma v puntíkovaných šatech, pořád se nám pletla v cestě, lidé si kdovíproč vážili třeba pomeranč, nebo dva brambory…kasy byly prázdné, fungovaly jen ty samoobslužné…babička si nevěděla rady, ani my…a tak nám pak nějaká prodavačka pomohla se „odbavit“. Tím sranda nekončila. Byl tam turniket, který vás bez“ přejetí“ kódu na zaplacené účtence nepustil ven z obchodu. Nestačili jsme se divit. Nakoupili jsme za 55 Zlotých plnou ledničku jídla.
Jeli jsme krásnou krajinou, Vilda opět vařil v naší autokuchyňce a já jsem byla šťastná, že nemusím vařit. Opět „pikantérie“, prostě, když uvaří chlap, je to vyšší level. Potom jsme dlouho jeli nudnou silnicí do města Krnica Morska, kde se nám vůbec nelíbilo, všude byl zmatek a samé stánky s nesmysly..
Nakonec jsme našli klidný kemp Piesci 1 za 30 Zlotých na 24 hodin, našeho Trempíka jsme zaparkovali pod stromy a poprvé postavili markýzu. Vydali jsme se krásnou cestičkou u moře, tedy moře bylo za dunami. Asi 7,5 km k ruským hranicím, kde měl být údajně maják, ale tam jsme se nedostali, byla tam hranice, plot a hlídali to vojáci.
Už jsem se lekla, že se nesmí mluvit o ničem ruském. Ruské kolo, ruská zmrzlina, zima jak v Rusku, ruská ruleta, nezašlápni toho Rusa!. Míněn hmyz. No to mě napadlo, ala Jára Cimrman a velmi pobavilo…
Zašli jsme se podívat na pláž a chvilku tam pobyli…šlo se mi špatně, bosé nohy se nořily hluboko do jemného písku.
Vydali jsme se na kolech zpátky a potkali se s novými známými Radkou a Vítkem, také spali na parkovišti, ale na jiném, kousek od nás. Tak jsme se rozloučili a vyměnili si telefony. My jsme pak zašli ještě na jednu pláž, kde jsme se koupali a dováděli ve vlnách. Vilda šel do moře nahý, ale kolem se začali motat lidé a tak jsem mu musela do moře donést plavky a škodolibě jsem sledovala jak si je obléká ve vodě. Hospoda na pláži byla zavřená, tak jsme cucali náš plechovkový, ochucený Birell. Pak začalo pršet a my jsme dojeli k autu promoklí na kost. Byla docela zima a tak jsme pod markýzou ani moc dlouho neseděli. Měli jsme vynikající večeři „z Lidlu“ : houstičky, ředkvičky, sýr,podmáslí, výborné rajče, náš salám, mimochodem jsme se shodli, že jsme nikdy tak dobré podmáslí nepili. Na závěr uvařil Vilda uspávací alkočaj. Dobrou noc!
Sobota 1.7.
Probudili jsme se do krásného rána, nasnídali jsme , dali jsme si housku s máslem a s nuttelou, hroznové víno, kávu, čaj a honem jsme upalovali k moři. Koupali jsme se, opalovali, četli si „jako kdybychom byli v Chorvatsku“, jen ta voda byla chladnější, ale snesitelná a nám ani nikomu jinému to nevadilo, dováděli jsme ve vlnách a houpali se na nich stejně jako na „jihu“.
Vilda opět uvařil výborný oběd z našich zásob. Hrachovou polévku a rajskou omáčku s těstovinami…mňam! Po obědě jsme se šli válet zase na pláž a po kávičce hurá do Gdaňsku! Dobře, že jsme odjížděli. Do kempu přijeli noví lidé, paní mluvící nějak podobně jako rusky, patřící do blázince, běhala sem tam, všechny buzerovala, hlavně majitele kempu a řvala a řvala. Nevím, jak moc by fungovala moje tolerance, myslím, že těžko. Nad námi „bydleli“ v autě manželé s dcerou v pubertě z Frýdku Místku i s těmi jsme se rozloučili.
Parkoviště, které jsme si na mapě vytipovali, bylo placené a drahé a tak jsme hledali dál a našli velké parkoviště v parku. Bylo to moc fajn a klidné místo. Nikde nebylo napsané žádné omezení, tak bylo naše parkování v pořádku. Zavolali jsme našim novým přátelům, Vítkovi a Radce. Přijeli jejich kempáčem a strávili jsme s nimi pěkný večer při několika lahvích vína.
Neděle 2.7.
Ráno pršelo a byla zima, když přestalo,šli jsme na zastávku a koupili si celodenní jízdenku,jeli jsme tramvají do centra, dali jsme si v jedné hospůdce se štamgasty pivo a jeden říkal, že pracoval v Čechách, byli tak milí a srdeční, že jsme museli jít, protože by nás asi opili a z prohlídky města by nebylo nic. Procházeli jsme se v centru a obdivovali překrásné handlovní domy, kostely, průplavy, hospůdky, dali jsme si žurek, koupila jsem si miniaturní srdíčko z jantaru na krk, vylezli jsme na věž a v Rock café Vilda zapomněl mikinu a mobil…pivní drink tam byl nejlepší co jsem pila….návrat tramvají , rozloučení s kamarády, koupání a ryba,.. pak tramvají č.5 na opačnou část města do Nowi Port, zajímavá procházka, málem jsme zabloudili, zmatené hledání tramvajové zastávky, pak posezení v baru u moře, krásné místo,ale fučí a byla mi zima, ve 22.30 bylo ještě světlo.
Pondělí 3.7.
Snídaně, odjezd do Sopoty, Gdyňa.. po cestě samí slušní řidiči.
Nalezeno naplánované místo Rewa, parkoviště za 10 ZL,Nadmorski Park Krajobrazowy, procházka k pomníku na kosu, strašně foukalo, oběd dělal Vilda, rýže a všeho mix, bylo to báječné. Odjezd do přírodního parku Beka, pěkné moře, malá rozhlednička uprostřed rákosí.
Spíme u zámku Rzucewo, krásný zámek, park, 2 dcl vína, příjemné prostředí, moře nic moc, na něm plno labutí, hovínka a peří, ale krásná procházka po molu a výhled na nekonečný modrý obzor. Pak jsme se prošli a došli jsme k ošklivému paneláku, za kterým byl historický park a chaloupka s došky a pec na chleba, koryto, kamení, rozhledna, pole, lán, obilí a bylinky na čaj co jsme si uvařili na snídani.
Poláci jsou slušní, milí, ochotní a příjemní, nemají tu Vietnamce,ani Romy..
Úterý 4.7.
Wladyslavovo majáky, krásné divoké pobřeží, divoké moře, nádherně modré, pláž, skály, lesík, hospoda jako loď a dobré pivo, zajímavé majáky, nejsevernější místo Polska, sluníčko, prima den. Pokračovali jsme na místo Leba, museli jsme si zaplatit místo na parkování za 500 Kč. V přepočtu. Měli jsme místo za písečnou dunou a slyšeli moře, u kříže a radaru, ale byl tam klid. Šli jsme se projít do města, dali si pivo, ale byla zima, tak jsme šli večer ještě se projít na molo k majáku, moc krásná podívaná, na moře a hvězdy…“50 odstínů modři“, řekla jsem.
Středa 5.7.
Chtěli jsme jet k jezeru na kole a když jsme tam přijeli, byla tam závora a nepustili nás tam bez zaplacení a nedalo se tam ani na kole nikam projet. Odjeli jsme tedy do „našeho kempu“ na pivo, byl krásný slunečný den. Pak jsme zbytek dne strávili u moře na pláži, voda měla sice 16,5 C, ale byla obležená, a i malé děti se koupaly jakoby nic. Byli jsme tam až do pozdního odpoledne, s přestávkami na oběd a kávičku. Vzali jsme si na památku místní rákosy i s pískem a doplnili pitnou vodu.
Jeli jsme k nějakému jezeru, kam jsme se klasicky nedostali, divná krajina, divní lidé, opilec nám chtěl „poradit“ a natahoval agresivně ruku do auta..bála jsem se, že zapadneme, že se neotočíme na úzké cestě, že píchneme, nebo že nás někdo zapíchne..chci domů.
Hloupá cesta do Debiny, spíme na liduprázdném, rozlehlém parkovišti. Večer procházka k pobřeží, podivuhodná krajina, magické a krásné místo, ale Vilda „zlobil“, chtěl za každou cenu ve tmě prozkoumat místo nad srázem do moře, takže nás pak postihla trochu trudomyslnost. Pak začlo pršet a my jsme pili víno a četli si.
Čtvrtek 6.7.
Snídaně a krásné probuzení, šli jsme k moři, rozloučit se s ním, nádherné místo, ale hodně tam foukalo. Cesta do Poznaně, cestou jsme navštívili 3 jezera v jednom jsme se koupali, u druhého jsme si dali pivo a zmrzlinu a u třetího nejlepšího candáta na této dovolené.
Do Poznaně jsme přijeli po 20 hod. večerní a zaparkovali přímo na jednom z náměstí, kde se konaly trhy. Procházka na náměstí, které se celé opravovalo, ochutnávka piv, na náměstí, pak v pivním klubu, který má freundšaft s Českem, moc příjemné, „Poznej Poznaň“ platí na 100%, je to krásné a moderní město s obchody, které jsem nikdy neviděla, jen o těch značkách slyšela, nebo četla. Bouřlivý noční život, některé uličky tiché a klidné, hlavní ulice plné kaváren, vináren, restaurací, pivnic, ulice lemované stoly a stoly, plné hlasitě mluvících lidí, hudby a světel, plno lákavého jídla….ale já raději ten klid a ticho.
Pátek 7.7.
Odjezd z města v 6 hodin ráno, snídaně na hezkém místě u rybníka, pak jsme pokračovali, koupání v jezeře po cestě a koupeno jedno pivo za poslední Zloté, víc nemáme. Nádherná voda, písek, wc svítí už červeně, doplněna pitná voda, nakoupeno v Biedronce, oběd na lesním parkovišti. Pak cesta do Jelení Gory, Sklarkou Porebu jsme bohužel jen rychle projeli, byl tam zmatek a nebylo kde zastavit. Mrzí mě to, chtěla jsem se tam projít, ale na to nebyl čas. Procházka na vodopád, moc hezké, a pak zakončení cesty v Jablonci, na parkovišti u jezera a pivovaru Volt. Hnusný číšník, hned jsme byli naštvaní, že jsme v Čechách. Já jsem po pivu měla alergickou reakci a nafouknuté břicho, což je klasika.
Sobota 8.7.
Setkání s Honzou a Kačkou, překvapení a později i s Pietrem a Evou, Vilda popíjel a když se probudil, byl zmatený, myslel si, že je u moře v Polsku a nedal si to vymluvit.
Velmi horký,letní den, pro náš bussiness,ale propadák. Do rána ducduc, basy co nelze zaspat..zajímavé zakončení naší dovolené.
fotky k albu najdete na této adrese:
https://www.rajce.idnes.cz/amal2211/album/polsko2023